Poštovní přeprava využívala všechny dostupné dopravní prostředky. Vlaky, koňské potahy, motocykly, osobní i nákladní auta, autobusy a letadla, Pro radost sběratelů kuriózních filatelistických materiálů byly čas od času využity i vrtulníky, balóny či dokonce kosmická loď.
Ambulantní způsob zpracovávání byl ale na území bývalého Československa pouze ve speciálně k tomu upravených vagónech, autobusech a letadlech.
Vlaky
Pro první zkušební vlakové pošty byly použity provizorně upravené nákladní vozy. Jejich vybavení bylo skromné, avšak účelné. Pro třídění zásilek stačil obyčejný stůl a dostatečný počet přihrádek na dopisy. Vozy speciálně vyrobené pro vlakovou poštu byly již mnohem sofistikovanější a například francouzské vozy byly velmi dekorativní.
Plocha vozu se zpravidla skládala z prostoru úřadovny a malého příručního skladiště. Poštovní vozy byly jako první vybaveny vlastním záchodem, což nebylo obvyklé ani v osobních vozech I. třídy. Rakouské poště patří zajímavé prvenství. U vozů z roku 1858 byly na železnici poprvé použity přechodové můstky, které propojily nákladní vůz tzv. konduktérské vlakové pošty s vozem poštovní ambulance/úřadovny. Vznikl tak ve své podstatě první čtyřnápravový poštovní vůz. Oba vozy byly tímto můstkem pevně spojeny, těsnění před povětřím zajišťoval kožený měch., díky čemuž získaly výstižnou přezdívku “harmonika”. Tento vynález určil směr, kterým se vyvíjel další vývoj poštovních vozů v zemích rakouské monarchie a jejích následovnících. Vzniklá užitečná ložná plocha byla rozdělena v poměru ca 40% úřadovna a ca 60% skladiště/výpravna. Toto poměrné členění plochy poštovních vozů bylo dodržováno i u těch nejmodernějších z poloviny osmdesátých let minulého století, a to nejen z československé produkce a ale také výrobců bývalých zemí Rakouska-Uherska. Lze tak hovořit o tzv. rakouské koncepci poštovních vozů.
V jiných státech Evropy se vývoj vozového parku ubíral jiným směrem. Na rozdíl od vozů rakouské koncepce, které byly využívány pro zpracovávání a přepravu všech druhů zásilek, včetně balíků, byly vozy například anglické či francouzské určeny především pro třídění listovní pošty. Jednalo se o několika vozové poštovní vlaky, kde v třídírnách pracovaly desítky členů posádky. Na rozdíl od rakouské koncepce byla balíková přeprava od listovní oddělena.
Výroba vozů byla v Rakousku zadávána více výrobcům, kteří podle shodné výrobní dokumentace dokázaly produkovat unifikované vagóny. Byly vyráběny nejen dvounápravové vozy o různém rozvoru náprav, ale také třínápravové a od konce 19. století také plnohodnotné rychlíkové čtyřnápravové vozy.
Na našem území se na výrobě poštovních vozů podílely všechny místní vagónky. Ať už Ringhofferovy závody v Praze, Tatra Kopřivnice, Tatra Kolín, Vagónka Studénka nebo Královopolské strojírny v Brně. Jen jednou byly dodány na naše koleje vozy z ciziny. V roce 1961 byly dodány vozy německé koncepce z vagónky Bautzen z tehdejší Německé demokratické republiky.
Naposledy byly v Československu vyráběny poštovní vozy ve Studénce v roce 1985. Některé vozy z této 200 kusé série slouží po patřičných úpravách poštovní přepravě doposud.
Autobusy
S nápadem využít pro poštovní přepravu autobusy s pravděpodobně zrodil v USA ve válečných čtyřicátých letech. Americké dálnice brázdily upravené autobusy pod názvem Highway Post Office.
V Československu se objevily první úvahy o automobilových poštách v roce 1956 se zavedením letadlových pošt. Na podzim roku 1957 byl s využitím přestavby autobusu Škoda 706 RO postaven první prototyp automobilové pošty, který svůj zkušební provoz na trase Plzeň – Praha Ruzyně, letiště – Plzeň na jaře roku 1958.
Úpravy se dočkaly také autobusy následujících generací: Škoda RTO, Škoda ŠL 11, Škoda ŠD 11 a Karosa L 734. Poslední automobilová pošta vyjela na svou trasu v roce 1999.
Letadla
Pošta nikdy žádné letadlo nevlastnila. Vždy si je i s posádkou (kromě té poštovní) pronajímala. Pro ambulantní letadlové pošty, ve kterých byly za letu tříděny zásilky, se nejprve používaly slavné váleční americké Douglas “C-47 Dakota”. Začátkem šedesátých let byly nahrazeny letadly Avia Av-14. Od druhé poloviny sedmdesátých let je vystřídaly proudové Jak-40 K, které letadlové pošty sloužily až do konce v roce 1981. Pro poštovní přepravu si ale pošta pronajímala i letadla jiných typů od jiných dopravců, než byly ČSA.
Lodě
Pro úplnost je nutno doplnit také tento druh poštovní přepravy. Je pravděpodobné, že československá pošta čas od času něco lodí přepravila. A pokud ano, pak se jednalo jen o využití přívozu pro pěší pochůzku doručovatele, nebo pro převezení silničního kursu s koňským potahem. Plovoucí třídírny ve stylu vlakové pošty, které byly obvyklé na transatlantických parnících, naše pošta neprovozovala. Asi nejznámější lodní poštou byla ta na dolní palubě Titanicu. Tamější posádka se až do poslední chvíle snažila zachránit alespoň pytle s doporučenými zásilkami. Jak to dopadlo víme všichni. Z posádky lodního poštovního úřadu katastrofu nepřežil nikdo.
Za zmínku stojí také polní pošta na lodích rakouského válečného námořnictva.
Zvláštní kapitolou naší poštovní přepravy byla lodní pošta na lodích Československé námořní plavby. Její činnost ovšem nevykonávala pošta a tedy ani žádný zaměstnanec pošty. V podstatě šlo jen o sběrnu zásilek členů posádky, která byla v nejbližším přístavu předána našemu velvyslanectví. To jej diplomatickou poštou odeslalo do vlasti, kde byly zásilky k další přepravě předány poště.